MEZI NEBEM A ZEMÍ!

Spím. Zdá se mi o Marečkovi. Narodili jsme se tak blízko sebe k radosti a lásce svých rodičů.

Jenže se něco nepovedlo. Uvnitř sebe sama cítím, že něco není v pořádku.

Motýlek se úplně nedostal ze své kukly. Jsem živá, rodiče o mne pečují, jen já jsem tak nějak napůl tady a napůl TAM. Mareček se vrátil TAM, je zas andílkem. Chtěla bych být s ním, ale víc s maminkou a tátou tak abych to víc cítila, být víc malým človíčkem. V lidském světě je to složité, když se nenarodíte zcela zdraví. Je s námi mnoho starostí a bolesti. Jsme milováni, ale péče je velmi náročná.

Tomu nerozumím, andělé nemocní nejsou. To tělíčko, ve kterém žiji, je velmi křehké.

Zvykám si na něj, jde mi to však velmi těžko.

Spím, Mareček mi šeptá, že lidé umí pomáhat jako andělé i když nemají křídla.

Hm, že by láska byla opravdu všudypřítomna?

Znáte ji i vy? Pomůžete mi prosím!